Buď přátelský, otevřou se ti možnosti – Belgie

Pořád pro Vás zpracovávám nějaké starší zážitky, takže snad nezapomenu ty nové. Chtěla bych to mít už z krku, ale ty vzpomínky jsou tak silné, že se o ně chci podělit.

Jak jsem psala už v prvním článku, mám spousty zážitků ze spousty dovolených ale k některým nemám moc fotek. Dřív totiž nebylo tak populární fotit každou … Tenhle článek bude o jednom silném zážitku, ke kterému nemám moc fotek.

Byla jsem tehdy na dovolené s mámou, tuším, že to byl Egypt. V hotelovém resortu jsem se seznámila se spoustou lidí různých národností. Slováci, Němci, Belgičani atd. K belgičanům bude dnes směřovat tento článek.

Seznámila jsem se s jedním jménem Jo. Byl to milý můž, který dovolenkoval se svým kamarádem. Celou dovolenou jsme spolu trávili čas a domlouvali se, že jednou přijedu a taky, že jo!

K tomu, abych se vydala do světa, mě není potřeba dlouho překecávat. Tak jsem začala a googlila jsem levné letenky. Bingo! Našla jsem je, levné letenky do Belgie, přímo do Bruselu. Napsala jsem tedy svému kamarádovi, že mám letenky, jestli on má na mě čas. Měl. A tak jsem za celkem směšnej peníz koupila letenky.

Vzhůru do neznáma a ještě dál.

Přišel den D. Sbalená a nachystaná na odlet. Psala jsem, že čekám na letišti a že letadlo asi nebude mít zpoždění. Díky bohu, že se zeptal… Na jakým letišti přistaneš? Polil mě pot, jich je tam víc? Nadiktovala jsem mu zkratku letiště, prý je to jedno z těch bližších. Oddechla jsem si!

TIP: Dejte si pozor na jaké letiště letíte, jsou tam tuším 3 😀

Doletěla jsem na místo, stál v odletové hale. Uff. Naskočila jsem do auta a vyrazili jsme vstříc velkoměstu. Měla jsem nachystaný pokoj v podkroví, zabydlela jsem se a šla na zahradu. Má pejska, jmenuje se Raiko (podle toho jezdce :D), je to Husky.

Byli jsme v místní restauraci na jídle, jejich řeč je tak divná, že jsem prostě ukázala prstem a řekla, tohle chci. Můj prst naštěstí ukázal na dobré jídlo. Měla jsem špagety s rajčatovou omáčkou.

Byla jsem tam na 3 dny s tím, že jsem doletěla relativně večer a odlítala celkem brzo ráno, tak jsme neměli moc času.

Ubytování

Bydlela jsem přímo v Bruselu asi 15 min od centra, všude byli krásné domečky z červených cihel. Všechno je to tam tak stejné, nic Vám neruší dojem upraveného městečka.

Druhý den jsme vyrazili poznávat okolí. Vytáhl motorku, že mě vyveze. Nastal první problém, zákon. Pokud chcete jet na motorce v Belgii, musíte mít motorkářskou výbavu. V zákoně je přesně uvedené, že musíte mít pevnou obuv fixující kotník, vystuženou bundu, rukavice a helmu. Zvládli jsme to! Měla jsem výbavu od 9 let starýho kluka 😀

Jeli jsme přímo do středu města, ukázal mi Atomium, fotbalovyý stadion a spoustu jiných krásných věcí. Neviděla jsem čůrajícího panáčka a neochutnala belgické vafle, takže tam budu muset znovu! Zažila jsem Belgii bez Belgie, o to víc jako místní.

• 

• 

Uznávám, úpravy fotek mi tehdy moc nešly 😀

Potom jsme jeli k moři.
Oostende je opravdu krásné místo! Na začátku máte přístav s hromadou lodí, malých ale i velkých.

• 

• 

Šli jsme po promenádě dál. Je tam spousta soch, umění a podobných vecí.

• 

• 

• 

Aby to nebyl užasný a báječný výlet, když jsme došli k moři, rozložili ručníky a chystali se do vody, policie zahlásila, že do vody se nesmí a tak jsme museli čekat. Ztratil se jim nějaký člověk a tak prohledávali vodu. Nevím jestli ho našli nebo ne, ale asi za 40 minut bylo povolené koupání.

• 

Moře bylo čisté. Když jsme šli domů, na promenádě jsme si koupili nějaké bagety. Při příchodu k autu jsme viděli růžový lísteček. Ajeje, pokuta. Nedělal si z toho hlavu, prý to zaplatí jindy. 

Jeli jsme zpátky směr domů, uchození a unavení ze sluníčka. 

Nic netrvá věčně

Na večeři se stavil Miguel, což byl ten druhý belgičan z dovolené. Večeře připomínající Ikeu. Masové kuličky v tomatové omáčce, prý to jí pořád a ke všemu. Nebylo to nejhorší, ale žít bez toho dokážu v pohodě.

Jediné co si pamatuju z vlámského jazyka, je popřát dobrou chuť a nadávka, mám pocit, že ty se pamatují nejlíp.

Ráno jsem napakovala svých pár švestek, nechala se odvézt na letiště a slíbila, že brzo přiletím. Jsme stále v kontaktu, chci přiletět ale nemám moc čas, snad brzo.

Byla jsem tam v roce 2014.

Byly to krásné 3 dny, na které budu ráda vzpomínat i za pár desítek let. Do té doby chci procestovat co nejvíc. 

Myslím si, že lidé kteří cestují, mají otevřenější mysl a větší všeobecný přehled.

P.S. asi si říkáte, že jsem blázen, že jsem letěla za skoro cizím člověkem ale až tu bude víc článků, pochopíte, že mít předsudky je zbytečné. Media v nás vyvolávají strach a myslím, že dost zbytečně.

© Claire Wöhl