Moje výlety za hranice - cestování / 10. 8. 2018

S ranečkem na cestách, poprvé sama – Malta

Už od útlého mládí jsem byla velmi komunikativní. Ráda jsem si povídala s lidmi všeho druhu, jak říkala moje máma, byla jsem velmi společenské dítě.

Postupem času pro mě byl jen jeden jazyk docela limitující a i když jsem měla angličtinu už od školky, nestačilo mi to.

Moje hodná máma a otčím mi proto zaplatili jazykový kurz na Maltě. Měla jsem tam chodit do školy, bydlet u rodiny a hlavně nabrat znalosti.

Bylo mi zhruba 15 let, ještě skoro dítě. Byla jsem vypuštěna do divočiny s klidným srdcem mých rodičů, že o mě bude perfektně postaráno. Bylo, v rámci možností. Měsíc úplně sama, pryč z rodného města.

Cestuju!

Přišel ten den D a já měla odlétat. Všechno probíhalo s klidem, nevím kde se to ve mě vzalo ale byla jsem úplně klidná. Zůstalo mi to do teď, balím kufry na poslední chvíli, když je totiž balím dřív, nevím co jsem si zabalila a tak přihazuju další a další věci. Zbytečně. Ale abych se vrátila k jádru, rozloučila jsem se na letišti a mířila vstříc něčemu novému.

Začíná to hezky…

V letadle jsem usla, někdo využil situace a ukradl mi telefon. Nepřipouštěla jsem si to a žila v tom, že je jen někde zapadený, nebyl. Na letišti na Maltě nás podle týmů a škol přebírali leadři, podle toho kam jsme měli jít. Pro mě nikdo nepřijel + jsem neměla telefon abych někomu zavolala. Nakonec pro mě jako pro poslední přeživší přijel nějaký jiný leader z jiné školy a odvezl mě na místo, kde jsem měla bydlet. Ráno mi moje náhradní rodinka ukázala, kde najdu zastávku autobusu do školy, na mapě namalovali kolečko kde bydlím a s úsměvem mě vypustili.

Cestou ze školy jsem se ztratila. Jediné pozitivum Malty je to, že je malá. Ukažte lidem na ulici mapu a stejně Vám neporadí, příjde mi, že ani oni samotní neví kde jsou. Potkala jsem policejní stanici a ti trochu věděli, celou dobu jsem se motala o dvě ulice pod. Malta je posetá hromadou uliček a všude to vypadá tak nějak podobně.

Jak cestovat?

Transfer po Maltě – za mě asi autobus. Jízdní řády si ale nemusíte číst, protože podle nich nikdo nejezdí. Nejlepší je, když projíždí autobus mávat a zeptat se kam jede. Když jsem byla na Maltě já, jezdili autobusy na uhlí, takže pokud jste seděli u řidiče, byli jste správně ,,navonění“. Když chcete vystoupit, zataháte za šňurku která vede napříč celým autobusem, ta zazvoní, řidič zastaví a můžete jít.

Od školy jsme měli plánované výlety například Gozo. Pokud jedete na Maltu, určitě si toto místo nenechtě ujít! Skálu kterou vidíte na obrázku pod pojmenovali Azurové okno. Slyšela jsem ale, že spadlo. Nevím co je na tom pravdy. Celkově se k tomuto místu pojí některé mýtické báje a pověsti. Nejznámější příběh Odysea a nymfy Kalipso, která ho vylákala na ostrov Gozo a uvěznila na dlouhých sedm let. Až pak se mohl vrátit ke své Penelopé.

Poznávací zájezdy by ale byli pro hromady pubertálních dětí málo, tak nám škola pořádala párty. Končily brzo a nám se nechtělo spát. Domluvili jsme se a nasedli do špatných autobusů, né do těch co jeli domů ale do těch, co jeli do města zvaného Paceville. Nazvala bych to levnější a chudší Chorvatské Zrce nebo Španělskou Ibizou. Nikoho nezajímaly občanky, mohli jsme, co jsme chtěli. Uprostřed tohoto městečka byl burger king, skrz tuhle zkušenost tam nejím ani v Česku…. Představte si jak to tam asi vypadalo, když na Maltě se pijí hlavně shoty 3,6,9 a více panáků najednou.Pije se tam hlavně vodka a tequilla. Když nám docházeli peníze, chodili jsme po ulici a sbírali lístečky na drinky zadarmo, vždycky nám je nalili i když jsme se v jednom klubu ukázali třeba i 4x za večer.

V tomto městečku je jediná kamenitá pláž, přezdívaná Fucking Beach. Jméno si vysloužila hned ze dvou důvodů, kamení a hlavně kvůli lidem který uctívají její název v překladu.

Hlavní město – krásné a historické

Jako snad poslední, co bych vyzdvihla je Valleta, hlavní město. Krásná a historická. V tomhle městě jsem si nechala píchnout první piercingy, oba do ucha. Přiznávám, že jsem měla strach, to místo vypadalo děsivě ale ta slaná voda v moři to vyléčila dost rychle. Nevím, jestli jako starší bych to podstoupila znovu, ale nelituju.

Poslední, co mě napadlo, pokud budete řešit něco úředně, třeba jako já poslání peněz přes Western union, poštu nebo tak, sežeňte si někoho místního. Mají angličtinu jako úřední jazyk, tyhle instituce jsou však lepší řešit v maltštině.

Jaký jsem z toho měla pocit?

Rodinu jsem měla celkem fajn, všichni máme mouchy. Náhradní maltská matka měla asi 30 koček a všechny museli být venku, jednou jsem se vracela opilá a chtěla jít nevím proč na zahradu, tadá, všechny kočky byli v domě. Zkuste vyhnat 30 koček v noci, potichu a aby jste nikoho nevzbudili, nepovedlo se.

Škola byla super, pod názvem EC, zájezd myslím od INTACTU.

Kdyby se mě někdo ptal jestli bych jela znovu, řeknu ano, už né takhle. Pokud Vás zajímá Malta tak vřele doporučuju! Sehnat ubytování u pláže je oříšek, nezapomeňte, že všechno je kousek.